Poutní Místo - Kniha I.
Mgr. Jitka Čulíková
Rok vydání 2001
Mandalam press
Ukázky z knihy:
....Svět je plný putování a očekávaných setkání.
Začalo se stmívat, lampy se rozzářily ulice prohlédly. Od řeky foukal chladný vítr, který rozcuchával vlasy a sním i chladivé kapičky deště a vlhka omývaly tváře. Mraky na obloze houstly a černaly. Lidé se míjeli svižně, bez povšimnutí, s očima sklopenýma, myslí nedočkavou.
Kráčela rázným krokem a vnímala studené kapičky pronikající jejími hustými vlasy až na kůži hlavy. Dívala se na lidi kolem kteří spěchali, na auta která nekonečně za sebou míjela. Lidé za okny se otáčeli. Lidé za okny o ní nic nevěděli. Člověk na motorce zastavil, když přecházela, odklopil přilbu a mlčky pozdravil. Nezahlédla jeho oči - své rychle sklopila. Noc, která na sebe dlouho nenechala čekat, odhalovala nyní jen obrysy stromů a blátivou cestu když vstoupila do lesa. Ona se lesa nikdy nebála. Bylo jí příjemně. Kapičky deště klapaly o listy kterých kolem bylo nespočet a každý z těchto lístků měl svůj osobitý tón.Celá její postava měla v dešti také své osobité tóny. Les, cesta a pak i temné uličky byly prázdné. Občas bylo vidět do oken, nikdo neviděl ven.
Bylo jí krásně, snad byla jediná, která tomuto dešti vzdávala hold. Bylo jí krásně, byla schovaná před lidmi, příroda ji ukryla ve své náruči a ona se rozplývala radostí a spokojeností...po chvíli byly slyšet hlasy a vedle ní se zřetelněji projevila jiná postava, která však byla i její součástí. Její hlas zněl jako zvonečky, jeho hlas zněl jako fanfáry a její přítomnost prozářila blátivé a mokré cesty, stromy, hvězdy na nebi, celý svět, neboť oni byli tento svět, a tento svět byl jenom tím, co si oni vymysleli...(kapitola Poutní místo "Schované před světem")
...ocitla se sama na špinavém koberci zády opřená a hlavou zakloněnou. Víčka přivřená avšak oči otevřené dokořán sledovaly každou tvář, která se mihla kolem. Celé tělo jí dunělo od vibrujících tónů bubnů a otřásajících se oken nad ní. Vše kolem výřilo, bylo zahaleno mlhou kouře a když zavřela oči paprsky blikajících světel kreslily na její víčka rozmazané ornamenty. K lidem, kteří tančili, poletovali, bloumali...nějak nepatřila přitom však z některých tváří cítila zvláštní záři, která ji zasahovala do srdce...(kapitola Putní místo " Země dětí květin - blízko a daleko nekonečna").
...jen pár slov na kusu jízdenkového papíru. Tajemství unášená na vlnách nahoru a dolu. Tuláci se štěstím pod čepicí na křižovatkách cest se svitkem tvého osudu dnes ber nebo dej a putuj dál. Radostně či se zlomeným srdcem. Vítr neodvane, plamen nespálí. Píšťaly nebeských andělů slyšíš odněkud znít a skřítci s lucerničkami mizí do hlubin....(kapitola Poutní místo "Málo navštěvovaná pláž").
...mám uhlazené vlasy po ránu na jinou stranu, můj milý, vím, že jsi je celou noc hladil,probouzím se celá umačkaná z tvé náruče schované před světem...(kapitola Poutní místo "Schované před světem").
...